KONZERVATOŘ A VOŠ JAROSLAVA JEŽKA

Uznání vzdělání z Občanské výchovy

Rozdělení skupin AJ - 5. a 6. ročník

Provolání k 50. jubileu Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka

V roce 2008 uplyne padesát let od chvíle, kdy vznikla Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka. Byl to akt zralé úvahy. V tu dobu už byly v plném proudu vývojové tendence hudby, jež můžeme sledovat od doby zrození jazzu, které je od samého počátku provázeno vznikem médií spjatých se záznamem zvuku a obrazu. Ta proměnila v historicky mimořádně krátké době stav planetární civilizace, hudbu nevyjímaje. Navíc – opravdových uměleckých impulsů pramenících z nitra jazzu se od samého počátku začala zmocňovat populární hudba, která jeho vklad trvale rozmělňuje v nenáročnou zábavu, jež má nicméně ambici stát se univerzálním a uniformním hudebním jazykem. Bylo nutno začít systematicky prosazovat hodnotová kritéria, zvláště v zemi, která byla svou hudbou proslulá už v dobách, kdy se o jiných projevech její národní existence nevědělo téměř nic. To bylo motivem vzniku umělecké školy nového typu. Při prosazování kritérií kvality musela najít nové metody práce a pedagogické komunikace, často s dospělými studenty.

Nebylo jednoduché pracovat v podmínkách hostování na různých základních školách v odpoledních hodinách a ne vždy ve vhodných prostorách, ale díky úsilí schopných učitelů se každoročně pravidelně dařilo dosahovat dobrých výsledků a absolventi školy se začali bez potíží uplatňovat v praxi. Po tolika letech jsou jich stovky. Dlouhodobá existence pod tajemnou zkratkou LŠU-KPP-SÚS,jež ve skutečnosti znamenala Lidová škola umění, kurzy pro pracující, specializované účelové studium, však položila základ nové pedagogiky v oboru, kde nebylo zkušeností nazbyt. Od samého počátku zde jako umělecký a lidský vzor figurovala osobnost Jaroslava Ježka. Sám pevně zakotvený v domácí hudební tradici vážné hudby zároveň s obdivem přijímal projevy amerického jazzu a rozpoznal v nich rysy hudebního jazyka dvacátého století. Tyto podněty přetavil ve svůj osobitý hudební jazyk a vstoupil do dějin naší populární hudby jako moderní klasik. Svým přístupem k hudbě nás oslnil. Když se na konci 80. let podařilo dosáhnout statutu konzervatoře a posléze přijmout do svého názvu jméno tohoto klasika, započala nová etapa existence školy. Šlo o to trvale spojit české hudební tradice s tendencemi, jež vznikají v nitru širokého spektra moderní populární hudby. Jde zejména o schopnost kriticky vnímat vše, co v daném oboru vzniká a na základě co největšího rozhledu reagovat osobitou a k sobě samému náročnou tvůrčí odezvou. Z Ježkovy tvorby je patrno, že náročnost nemusí být nuda. V situaci, kdy se v naší zemi stále rodí velký počet hudebně nadaných lidí, kteří mají sklon své sebevědomí vyvažovat citlivostí a svou tvořivost zodpovědností zůstává Ježkův vzor stále aktuální.

Dnes, kdy škola sídlí ve vlastní budově, hledíme s nadějí i s novými pedagogickými a uměleckými ambicemi do budoucnosti a věříme, že dosažené hodnoty naší práce budou stále více zajímat komunitu škol podobného zaměření i na mezinárodní úrovni. Cíle formulované v okamžiku vzniku školy před padesáti lety však nemusíme měnit. Chceme prosazovat umělecké a lidské hodnoty nejen sami u sebe, ale i v rámci bohatého spektra českých uměleckých škol, jež si kladou podobně náročné cíle.

Jsme přesvědčeni, že doba ve které žijeme, naši práci potřebuje. I ve sféře populární hudby stojíme na straně vzdělanosti a podle starořeckého Démokrita je vzdělanost šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm.

Mgr. Zdeněk BEDNÁŘ
člen Umělecké rady
Konzervatoře a VOŠ
Jaroslava Ježka

PhDr. Karel VRANÝ
ředitel Konzervatoře a VOŠ
Jaroslava Ježka